Jak na pohodovou rekonstrukci: 1. díl - Příprava
Pokud právě uvažujete o rekonstrukci, nebo jste se do ní v nedávné době pustili, pak vás možná zaskočilo, čím vším budete muset na cestě za novým bydlením projít.
Bude třeba udělat celou řadu rozhodnutí ohledně materiálů, dispozic a stavebních postupů, projít si několika kolečky administrativních úkonů a vybrat dodavatele a stavební firmu. Mimo to vás čeká ujistit se, že dodavatelé správně porozuměli zadání, zajistit odvoz suti, nebo rozhodnout, do kterého vybavení stojí za to investovat a které vybavení naopak oželíte.
Stavební úřad po vás bude pravděpodobně požadovat podklady, které v této fázi ještě nebudete mít k dispozici. Budete si totiž logicky chtít nejdříve vyřešit povolení a až poté se zabývat drahými projekty.
Ke všemu vám bude najednou připadat, že ze všech stran slyšíte jen samé hororové příběhy o nepovedených přestavbách, nechtěných kompromisech, předražených realizacích, nebo nespolehlivých řemeslnících, které vám nedají spát.
Je to tak. Rekonstrukce může být někdy pěkně vysilující. Pravděpodobně bude trvat o něco déle, než byste si přáli, a v jejím průběhu se nevyhnutelně setkáte s nejedním zádrhelem, který bude třeba vyřešit.
Dobrou zprávou ale je, že s trochou přípravy a dobrým plánem je možné se většině komplikací vyhnout.
A právě na to, jak si takový plán vytvořit, se zaměříme v této čtyřdílné minisérii.
Jaké výhody vám podrobný stavební plán přinese?
Dvakrát měř, jednou řež. Toto známé lidové rčení by bez nadsázky mohlo být zlatým pravidlem stavebnictví.
Při rozsáhlejším stavebním projektu jsme na každodenní bázi nuceni udělat celou řadu drobných rozhodnutí. Díky tomu se může snadno stát, že ztratíme nadhled.
Většině z nás se totiž líbí hned několik stylů. Umíme si představit několik možných řešení daného problému, a obvykle máme na svůj nový domov řadu požadavků, které se mezi sebou vzájemně vylučují.
A právě zde může pomoci stavební plán. Jeho hlavní výhodou totiž je, že nás dokáže udržet na předem vytyčené cestě. Tím, že si náš budoucí interiér detailně naplánujeme od samého začátku, se nám nestane, že se v průběhu prací necháme unést, nebo uděláme impulzivní rozhodnutí, které není v souladu s naší celkovou vizí.
Díky tomu, že si dopředu realisticky naplánujeme rozpočet a časovou osu jednotlivých prací se vyhneme také nečekaným vícenákladům a zbytečným průtahům. Nestane se nám tak, že v okamžiku plánovaného stěhování v novém domě chybí kuchyně a funkční koupelna ještě není k dispozici.
V neposlední řadě nám stavební plán také výrazně usnadní komunikaci s dodavateli a řemeslníky. Při jeho sestavování si totiž ujasníme, jak přesně bude konkrétní interiér vypadat, a budeme tak mít v ruce jasný podklad, podle kterého se naši dodavatelé budou moci řídit. Odpadnou tak nejen komplikace při zadání zakázky, ale i budoucí dohady ohledně toho, zda byla práce provedena správně.
O významu podrobného plánování rekonstrukce jsem psala i pro tn.cz
12 kroků na cestě za dokonalým domovem
Poté, co jsme si představili výhody, které nám podrobný stavební plán může přinést, možná přemýšlíte o tom, jak si ho sestavit.
V rámci celé minisérie věnované pohodové rekonstrukci společně postupně projdeme 12 snadnými kroky. Nejprve vytvoříme koncept budoucího interiéru, poté si načrtneme jednoduchý návrh, sestavíme časový plán a rozpočet a konečně stanovíme systém kontroly a převzetí hotových prací.
Vytvoření konceptu
Předtím, než se pustíme do samotných stavebních prací, je třeba důkladně si ujasnit naše potřeby, požadavky a očekávání od budoucího interiéru.
Měli bychom zejména důkladně promyslet, jaké množství a jaký typ úložného prostoru potřebujeme a kterým činnostem se plánujeme věnovat v jednotlivých částech domu nebo bytu.
Skutečným problémem většiny domácností totiž není nedostatek úložného nábytku nebo nedostatek prostoru, nýbrž špatné hospodaření s místem, které je k dispozici.
Pokud například naplánujeme do obývacího pokoje vestavnou skříň s dvířky, aniž bychom si dopředu promysleli, co budeme do této skříně ukládat, nebudeme schopni vnitřní objem této skříně ideálně rozdělit. Výsledkem bude neorganizovaná změť všeho možného, skrytá za zavřenými dvířky. Velká část prostoru zůstane zbytečně nevyužitá a hledání konkrétního kabelu nebo důležitého dokumentu se stane dobrodružným úkolem na půl odpoledne.
Nejjednoduší způsob, jak si interiér rozplánovat a ujistit se přitom, že jsme na nic nezapomněli, je následující:
Na velký arch papíru si zakreslíme zjednodušený půdorys bytu nebo domu, který se chystáme přestavovat. Do jednotlivých čtverců reprezentujících dané místnosti si zapíšeme všechny aktivity, kterým se zde plánujeme věnovat.
Do druhého sloupečku si zapíšeme všechny kategorie předmětů, které zde chceme skladovat. Je důležité, abychom přitom nezapomněli na méně záživné činnosti, jako je žehlení nebo sušení prádla, a méně oblíbené předměty jako úklidové prostředky nebo tříděný odpad.
“Skutečným problémem většiny domácností totiž není nedostatek úložného nábytku nebo nedostatek prostoru, nýbrž špatné hospodaření s místem, které je k dispozici.”
2. Zakreslení dispozic
V dalším kroku si zakreslíme všechny možné varianty dispozičního řešení budoucího interiéru a vybereme tu nejvhodnější.
Vycházíme přitom z informací a z rozhodnutí, která jsme učinili v předchozím kroku. Nezapomeneme ale také vzít v úvahu komunikační zóny, tedy průchody a pomyslné spojnice mezi dvěma body, kudy budeme často procházet.
Komunikační zóny by neměly vést středem funkčních zón. Jinak řečeno, proto, abychom se v interiéru cítili příjemně a uvolněně, se nedoporučuje, aby například nejkratší a nepřímější cesta mezi kuchyní a terasou, kde rádi obědváme, vedla mezi televizí a sedačkou. Kuchař nebo kuchařka, který/á by na terase prostíral/a k obědu, by opakovaně procházel/a mezi televizí a zbytkem rodiny sledujícím momentálně oblíbený pořad.
Nejjednoduším způsobem, jak si vyzkoušet různé dispozice, je použít průsvitný pauzovací papír. Tím překryjeme vytištěný půdorys a zakreslíme si na něj orientační umístění jednotlivých kusů nábytku. Pro každou variantu použijeme samotný list pauzovacího papíru.
Nejlepší nápady jsou přitom často ty, které nejsou na první pohled úplně zřejmé. Je proto dobré vyzkoušet opravdu vše. Ze všech zakreslených možností nakonec vybereme tu, která nejlépe splňuje naše očekávání od budoucího bydlení.
Komunikační zóna = Nejkratší a nejpřímější spojnice, kudy často procházíme, abychom se dostali z jedné části interiéru do druhé.
Funkční zóna = část interiéru, která má určité konkrétní využití. Obvykle se nejedná o celou místnost, ale pouze o jednu její část. Jako příklad můžeme uvést například čtecí koutek, jídelna, barový pult, posezení v TV atd.
3. Načerpejte inspiraci!
Počet produktů, mezi kterými můžeme vybírat, i množství stylů, ve kterých můžeme nás domov zařídit, neustále roste. Je proto dobré předtím, než přistoupíme ke zpracování samotného návrhu interiéru, načerpat co nejvíce inspirace.
Pravděpodobně tak objevíme technické řešení nebo kreativní nápad, který nám pomůže pozvednout náš budoucí domov na úplně jinou úroveň.
K tomu můžeme použít jakékoli médium, které máme v oblibě. Skvělým zdrojem inspirace je Pinterest, vyhledávání na internetu, ve facebookových skupinách nebo ve specializovaných časopisech a publikacích. Dobře poslouží i showroomy různých značek.
Inspiraci ale můžeme najít také na úplně nečekaných místech, jako jsou hotely, výstavy moderního a užitného umění, nebo třeba u přátel doma či v příjemné kavárně.
